Název projektu: Pattern of Longevity – (un)healthy lifestyle throughout European countries (Vzorec dlouhověkosti – (ne)zdravý způsob života v evropských zemích)
Partneři:
IV Liceum Ogolnoksztalcace im.Kazimierza Wielkiego, Grudziadz Instituto A. Volta, Nicosia, Sicílie
Doba realizace: září 2017 až srpen 2019
Formou projektové práce, vzájemné komunikace s partnery a vzájemné spolupráce v mezinárodních skupinách při projektových setkáních v partnerských zemích se budou mladí lidé, jejích rodinní příslušníci a spolužáci seznamovat se zásadami zdravého stravování, potřebou dostatečného pohybu a zdravotních rizik spojených s nezdravým životním stylem.
Projekt je rozděnen na tři témata, kterým se studenti věnují vrámci mezinárodních mobilit:
1. Středomořská dieta a zásady zdravé životosprávy – listopad 2017, Sicílie.
2. Pravidelný pohyb a nezdravé návyky – řijen 2018, Polsko.
3. Zdravotní rizika spojená s nezdravým životním stylem – duben 2019, Česká republika.
Zpráva o projektu
Erasmus+ Patern of Longevity
24.10.2018 – 30.10.2018 Grudziadz, Polsko
Erasmus+, program, který si dal za úkol sblížit studenty, jejich kultury a vytvořit nová přátelství. Projektů je nespočet a zdravotnická škola v Olomouci se nepřekvapivě zapojila do toho, který se točil kolem zdravé stravy, pohybu a životních rizik/závislostí. Jenže nebylo to jen tak…
Na prezentacích a dotaznících se začalo pracovat už na začátku roku 2018. Osm žaček bylo rozděleno do dvojic/čtveřice, které zodpovědně splnily každý úkol, který jim byl zadán. Náš tým byl složen ze žáků druhého a třetího ročníku. Všechny jsme se do tohoto vrhly s nadšením a týden před odjezdem jsme už byly „ready“. Prezentace „The best of Czech Republic“, průzkum ohledně závislosti a pohybu i „Life before and after internet“ už jen čekaly na to být předneseny Polákům a Italům.
Středa 24.10.
Jakoby se počasí rozhodlo nás připravit na severské podmínky v Grudziadz. Bylo zataženo a poprchalo. Jenže my jsme si nenechaly zničit náladu. Ani zpoždění mini autobusu nás nerozhodilo. V osm patnáct konečně malá česká delegace vyjela, za zvuku smíchu a hudby. Cesta byla dlouhá sedm úmorných rodin, ale bez větších zádrhelů jsme všechny žačky i učitelky přežily a na místě příjezdu nás již čekaly usměvavé tváře našich nových kamarádů.
Za pár minut jsme každá byla u své rodiny a seznamovaly se. Týden plný zajímavostí a nových zkušeností začal.
Čtvrtek 25.10.
Nezáleželo, jak dlouho jsme zůstali vzhůru a kecali, v 9:00 už všichni museli být nachystáni prezentovat. Hostitelské rodiny byly tak úžasné, že napekly spoustu dobrot, které skvěle šly k již připravené kávě v prezentační místnosti. Program začal prezentací o Grudziadz, videem o historii Polska a několika pěknými slovy od paní ředitelky. Potom jsme nastoupili my. I když jsme měli pár technických problémů, vše jsme odříkali a vyslechli si tím pádem zasloužený potlesk. Poté co Italové odříkali svou práci a dárečky byly rozdány, celá početná skupina se vydala do města na oběd a ihned potom následovala návštěva radnice. Zde jsme dostali ještě více drobností a zkusili nějaké ty polské sladkosti. K tomu jsme si i my Češky zahrály hru „Kde tady jsou toalety?“ Obzvláště doporučujeme hrát po několika hrnkách kávy….
Potom odpoledne uběhlo rychle. Krátká prohlídka, pár vět o historii města a skupinové fotky. Za pár hodin jsme se všichni znovu sešli na bowlingu. Byla to neskutečná zábava a ty dvě hodiny utekly jako nic. Za tu dobu jsme zkusili pár blbostí a byli jsme svědky toho, jak jedna z našich učitelek roznesla v bowlingu své zahraniční kolegy na kopytech.
Pátek 26.10.
Pátek byl rozhodně ten nejvíce fyzicky náročný den. V deset ráno jsme už všichni seděli v takzvané „pyramidě“. Tato unikátní budova byla vybudovaná pro inhalování výparů vody z Baltského moře. Zde jsme se rozdělili do dvou skupin: relaxační a cvičící.
Všechny Češky jsme cvičily (protože jsme byly jedny z mála lidí, kteří přišli připraveni) a musím uznat, že bylo fajn si pro jednou zacvičit v pořádné tělocvičně. Bylo tam vše od běhacího pásu až po TRX. A za pomoci profesionálního trenéra jsme si tu dali pěkně do těla.
Po příjezdu do školy nás čekalo překvapení: Raut. Ano, nejoblíbenější věc českých turistů. Kešu, pistácie, jablečné chipsy, smoothies… všechno! Samozřejmě, že jsme se na to snesly jako kobylky. Avšak až poté, co jsme se najedli skoro k prasknutí, nám bylo řečeno, že program pokračuje: trampolínky a zumba.
Trampolínky byly velmi náročné. Dívka, která nám předcvičovala, jela, jako by smíchala litr kávy s litrem energy drinku a vypila to najednou. Po dvou kolech jsme se odplazily do rohu tělocvičny a prosily učitelky o vodu. Z ničeho nic k nám přiskákala jiná holka a vytáhla nás na nohy. Zumba začala. Ta nebyla až tak namáhavá, ale šest sestav nás nakonec zase poslaly do rohu tělocvičny, kde jsme přemýšlely, zda máme začít psát závěti a rozlučné dopisy našim rodinám. Ani obědvat se nám nechtělo, a to je co říct!
Sobota 27.10.
Mrazivý den začal prohlídkou nejstaršího sportovního klubu KS Olimpia Grudziadz. Průvodce uměl dobře anglicky (velké plus) a dokonce se nám povedlo vidět fotbalový tým, jak trénuje! Jenže nás promptně vyhodili, protože bychom mohli „vyzradit taktiku druhému týmu“. Haha
Následně začala ta pravá zábava. Toruń, město proslavené svým muzeem o historii perníku. Všichni jsme si to užili. Muž a žena v roli vedoucího cechu a čarodějnice nám povyprávěli o začátcích perníku a i o tajném receptu. Divadlo bylo velmi zajímavé díky dvou věcem. Za prvé, oba nás do přednášky zapojili (domů jsme si potom odnášeli naše výrobky) a za druhé, mluvili jak v polštině tak angličtině. Super.
Když prohlídka skončila, byl nám zadán úkol. My a naši noví kamarádi jsme běhali po městě a ptali se lidí, zda se s námi chtějí vyfotit… na jedné noze… před různými historickými budovami… kdo tohle vymyslel? Nemám tušení… Dvě hodiny volného času utekly jako voda a než jsme se nadáli, zase jsme seděli v Tomatu a kecali. Klasický večer.
Neděle 28.10.
Neděle byla určena pro hosty a jejich rodiny, takže každý ten den prožil jinak. Moje rodina byla úplně úžasná a díky nim jsem se mohla setkat s mou internetovou kamarádkou, která je zrovna z Polska. Tento den si navždycky zapamatuji. Poprvé v životě se mi povedlo vidět jednoho z mých internetových kamarádů v reálném životě a ještě to byla jedna z těch, která pro mě znamená hodně. Prostě skvělé.
Pondělí 29.10.
Workshopy, workshopy a workshopy, kdopak by je neměl rád? Obzvláště, když jsou tak propracované, jako ty, které jsme dělali. Psycholog se nejdříve s námi seznámil, odkud jsme atd. Poté se nás všech ptal na šest známých osobností, míst, emocí a aktivit. Když jsme toto dokončili, rozdělil nás náhodně do šesti skupin. Celá práce spočívala v tom, že jsme museli spolupracovat a poté vytvořit krátkou scénku, ve které jsme využili právě ta jména, místa atd.
Vznikly tím pádem úžasné scénky jako třeba „Nechlastej s Koperníkem ve škole“ „Nebuď smutný v Šiša Baru“ a „Nespi ve Varně“ (samozřejmě jich bylo více, ale já vypisuji ta nejlepší).
Když jsme workshop uzavřeli morálním ponaučením (tak to vždycky je u takového typu práce), čekal nás koncert chlapecké skupiny „Hope“. Mladící byli zhruba v našem věku, jenže to nijak neubralo na jejich talentu. Žánr hudby balancoval na pop rocku a metalu. Některým se to líbilo, některým zas ne, každý má jiný vkus. Ale všichni uznali, že to borci dotáhnou daleko.
No a potom došlo na uzavření celého projektu. Rozdaly se fotky s certifikáty, podepisovalo se, loučilo a všichni se pomalu ale jistě chystali na dlouhou cestu domů.
Úterý 30.10.
No a je to tady. Den D. Den odjezdu. Slzy volně tekly, objímalo se, loučilo… ani člověku nedojde, jak moc mu začne na někom za ten týden záležet.
K tomuhle nemám moc co říct. Rozloučili jsme se, vyfotili a hop na bus, který nás zavezl domů. Cesta byla plynulá, skoro bez zastávek a dokonce jsme přijeli domů o hodinu dříve.
Závěr
Osobně jsem si ten týden (i když byly menší zádrhely) náramně užila. Program byl super, ostatní studenti milí (většina komunikativní) a jejich rodiny se staraly o nás jako o vlastní. Přípravy na březen jsou v plném proudu. Dvacátého března přijedou totiž všichni k nám!